Prověrka našeho charakteru?

Krásnou slunečnou sobotu,

události posledních několika týdnů nám nabírají na obrátkách. Atmosféra u nás i ve světě houstne. Nejistota se vkrádá do života nejspíš i těm, kteří se stále snaží si nic moc nepřipouštět. A i když nesmíme propadat panice, tak ani nemůžeme úplně zavírat oči. Já jsem vždycky ráda pozorovala, co se ve světě děje. Akce a reakce. Jak se k tomu postavíme? Jak se jako lidstvo zachováme? Jenže v posledních pár dnech nepřestávám vycházet z údivu, což mě přivedlo i k dnešnímu článku.

Pro pokračování v článku klikni na "Další informace" ↓

Do posledního dechu

Krásný čtvrtek všem milým čtenářům,

dnešní den je pro mě obzvlášť těžký, a proto se mi ani tyto řádky nepíší vůbec snadno. Dnes je to totiž rok co mi umřela kamarádka, spolužačka ze střední školy. Jmenovala se Eva a bylo jí 24 let...

Když jsem se tu strašnou zprávu dozvěděla, prvně jsem si myslela, že se musí jednat o nějaký naprosto hloupý vtip. Jenže mi tu zprávu sdělila její sestřenice, takže o nějakém vtipu nemohla být ani řeč. I dnes je pro mě těžké tomu uvěřit.

Asi týden jsem brečela. Nemohla jsem to vůbec pochopit. A pak mi došlo, že jsem od života dostala pořádnou facku. Takovou, že jsem to druhou stranou schytala ještě o zeď. Měla jsem se po tomhle všem probrat. Protože nikdo se nebude ptát, jestli jste připravení. Jestli už chcete odejít. Prostě odejdete. 

Do té doby jsem totiž žila jen tím, že jsem chodila do práce a ve volném čase rychle dopisovala diplomku, kterou jsem měla v březnu odevzdat. Byla jsem v neustálém stresu z práce i ze školy, byla jsem uštvaná vlastním životem. Nezajímala jsem se o nikoho a o nic, jen o to, abych už dospěla do zdárného konce, a měla konečně klid. 

S Evou jsme si dva měsíce před jejím odchodem psaly, že se musíme určitě sejít, protože jsme se už dlouho neviděly. Nadšeně jsem souhlasila, ale protože jsem měla hlavu plnou jiných věci, napsala jsem jí, že si dáme vědět po Vánocích. Upřímně? Neměla jsem na to čas. Měla jsem starosti se svým vlastním životem, a proto jsem to i po Vánocích úplně vypustila z hlavy s tím, že se jí ozvu, až odevzdám diplomku. Takže jsme se nesešly, a teď už se ani nikdy nesejdeme.

Tohle všechno mi ty oči otevřelo. Že si člověk musí udělat v životě čas na to hezké - usmát se na lidi kolem sebe, pozdravit je, sejít se s rodinou a přáteli, říct jim, že je máte rádi. Neznamená to ale, že se zbavíme všech povinností, protože tak to ani nejde. Ale je potřeba se nad to trochu povznést. Nebrat to vše tak vážně, jako jsem to vždy brala já.

Dnes už bych nechtěla ráno odejít do práce, aniž bych příteli nedala pusu na rozloučenou. Protože nikdy nevíte, kdy jí někomu dáte naposled. A proto, milujte svůj život. I když není třeba úplně 100% jednoduchý a pohádkový. Věřte, že takový ho nemá nikdo. Ale je to váš život, a proto buďte šťastní. Nikdy nevíte, kdy to všechno bude naposled.

Knižní tip #1

Krásný den všem,

dnes máme úplně magické datum 22.2.2020. Stalo se vám dnes něco zajímavého? Pro mě je dnešek docela fajn den, kdy už můžu aspoň trochu otvírat pusu. Ve čtvrtek mi totiž trhali moudrák. Bohužel mi oba spodní moudráky nerostly rovně, jak zuby mají, nýbrž si tam ty potvory hezky polehávaly. Jeden už mi vytrhli vloni, druhý tedy teď ve čtvrtek, a s oběma jsem si teda pěkně "užila". No, jsem ráda, že už to mám za sebou.

Co se týče dnešního článku, rozhodla jsem se s vámi podělit o tipy na pár knížek. Čtení je můj velký koníček. Čtu celkem dost, jen na to už není tolik času, jak bych ráda. Co se týče žánru, přečtu více méně cokoliv, ale mezi moje nejoblíbenější patří většinou takové ty knížky, kde se objeví aspoň trochu té romantiky. Ale jinak čtu hlavně to, co mě zaujme. Takže, jestli máte tip na nějakou super knížku, tak sem s ním :-) Teď už se ale vrhneme na to, které tipy jsem si pro vás připravila já.

Název knížky: Kroniky prachu

Autor: Lin Rina

Rok vydání: 2019

Zajímavost: Knížka je od německé autorky

O čem knížka je?

Animant je mladá dáma zralá na vdavky, tedy tak by si to alespoň přála její matka. Jenže Animant o vdavky nestojí. Vystačí si sama se svými knihami. Aby unikla matčiným plánům, jak ji co nejdříve provdat, kývne na strýčkovu pracovní nabídku: 1 měsíc bude pracovat v univerzitní knihovně v Londýně. Vrchní knihovník, který má knihovnu na starost, je ale ten nejprotivnější muž na světě. Přesto začne v Animant probouzet city, které předtím neznala. A žádná kniha jí neprozradí, jak se s nimi vypořádat.

Moje hodnocení:

Upřímně, když jsem si četla oficiální popis knihy, neměla jsem žádná extra očekávání. Očekávala jsem průměrnou, pěknou knížku, kterou budu mít za 2 večery přečtenou. Jedna část byla pravda - za dva večery jsem jí přečetla, ale to jen proto, že kniha má přes 500 stránek, jinak bych ji přečetla na jeden zátah. Od knihy jsem se vůbec nemohla odtrhnout. Hezký, příjemný děj zasazený do druhé poloviny 19. století byl pro mě osvěžující. Postavy byly obě tak protivně milé, že si je musí snad každý zamilovat. Pokud vám tedy takový žánr knihy vyhovuje, tak určitě neprohloupíte. 

Výsledek: 85%

Pro další tipy klikni na "Další informace" ↓

Dělejte to, co vás baví

Krásné úterý,

máme za sebou dva dost větrné dny. Nebylo to nic příjemného, a pokud zvládneme i zítřek, tak to máme celé snad za sebou :-)

Během toho ranního fičáku jsem se v práci tak nějak opět zamýšlela, jestli bych sem konečně neměla napsat nějaký nový článek, protože už delší dobu pořád přemýšlím, co bych vlastně měla psát. A během toho přemýšlení mě něco napadlo....

Uvědomila jsem si, že mě to docela trápí, že se tolik neozývám, protože jsem se k blogu vrátila po docela dlouhé době rozmýšlení, zda na to budu vůbec mít čas. Svůj první blog jsem si totiž založila ve 13. letech a moje další blogy jsem psala při studiu - prvně na střední, a pak i na vysoké. Člověk si pořád myslel, jak je zaneprázdněný, ale když to srovnám s životem pracujícího člověka, který už má i vlastní domácnost, je to přeci jen jiné.

Najednou člověk začne přemýšlet, čemu svůj volný čas věnuje, protože už ho přeci jen není tolik. Ráno vstáváte v 6 hodin, jedete do práce, a než se člověk dostane znovu domů, je třeba už půl páté či více. Nedejbože, když musíte jet ještě na nákup, nebo něco zařídit. Upřímně toho volného času už tolik není. 

Každopádně posledních několik dní jsem si pořád říkala, že sem něco napíšu, ale upřímně jsem na to neměla ani náladu, ani myšlenky. Nenapadalo mě prostě nic. A když jsem nad tím dnes ráno přemýšlela, tak jsem se musela sama nad sebou usmát.

Proč bych si přeci měla vyčítat, že nemám myšlenky na žádné články? Proč bych měla být smutná z toho, že na něco nemám náladu? Nemusím z toho přeci dělat žádnou povinnost, protože to má být koníček a ne něco, co musím poctivě dělat. A tak se dostávám k jádru věci.

Dělejte, co vás baví, a co vás naplňuje. I když něco děláte rádi, a najednou na to nemáte náladu, tak se na to prostě vyprdněte. Ono to za chvíli přejde, a zase se k tomu vrátíte s radostí. A když už vás to prostě nebaví a nenaplňuje, tak se k tomu nevracejte. Neměli bychom život trávit jen povinnostmi. Udělejte si to v životě tak, abyste svůj čas trávili záležitostmi, které vám přináší radost, naplňují vás, a které vám vykouzlí úsměv na rtech. Protože o tom to celé je :-)

Tak krásný den vám všem ♥

Mám IBS - Stravování

Krásný páteční podvečer,

po delší odmlce jsem tu opět s dalším dílem o IBS. Tentokrát bych se s vámi ráda podívala na stravování. V prvním článku, kde jsem se snažila IBS popsat, jsem se zmínila, že některé příznaky IBS mohou zhoršovat i některé potraviny. To se bohužel i tak nějak stalo mě. No, tak pojďme se na to podívat...

Pro pokračování v článku klikni na "Další informace" ↓

Problém jménem hlava

Krásnou neděli vám všem,

doufám, že jste si víkend pořádně užili, a že jste načerpali sílu na další blížící se nový pracovní a školní týden. Dnes jsem si pro vás připravila článek o tom, jak nás pěkně (a někdy i dost nepříjemně) ovlivňuje naše mysl. No, tak pojďme na to.

Není to tak dávno, co jsem si uvědomila, že mě moje mysl dostává do úplně zbytečných potíží. Jednalo se například o to, že jsem si najednou v sobotu uvědomila, že jsem něco neudělala v práci, a moje mysl už začala vytvářet neskutečné a hrozivé scénáře, které v pondělí při návratu do kanceláře budu muset řešit. Dělala jsem si pak hrozné starosti celý víkend. A výsledek? Vůbec to nebylo tak horké, jak si to moje hlava "vysnila".

Pro pokračování v článku klikni na "Další informace" ↓

Choďte, tančete, zpívejte... Prostě žijte!

Krásnou neděli,

doufám, že jste si tento krásný lednový víkend užili. Já tedy ano. Navíc dneska bylo tak krásné počasí, úplně stvořené na nějakou pěknou procházku. Já osobně jsem na ní vyrazila, a to mě přivedlo i k tématu dnešního článku. 

Vzpomínám si, že jako malá holčička jsem byla neskutečně šťastná. Šťastná ze života. Pořád jsem si něco povídala, zpívala si, tančila. Pozorovala jsem svět, poslouchala ho. I teď si dokážu vybavit, co jsem viděla, slyšela a cítila, když jsem byla malá: Jak na stromě cukrují hrdličky, když mě mamka vedla do školky, jak horký letní vzduch proudí dětským pokojíčkem, když nám mamka k ránu otevřela okno, jaký zvuk vydávaly trolejbusy, které zastavovaly na zastávce kus od našeho domu, když jsme ještě bydleli ve městě, jak jsem byla šťastná, když u babičky a dědy napadla velká spousta sněhu, a babička mě i mému bráškovi utrhla ohromného rampoucha, který visel dolu z okapu...

Pro pokračování v článku klikni na "Další informace" ↓

Mám IBS - Můj příběh

Krásný večer milí čtenáři,

v minulém článku jsem se vám tak nějak snažila vysvětlit, co to IBS vlastně je. Dnes bych se s vámi ráda podělila o můj příběh.

Pro pokračování v článku klikni na "Další informace" ↓

Mám IBS - Co to vůbec je?

Krásný den všem milým čtenářům,

pro dnešní den jsem si pro vás připravila téma, o kterém se mi nepíše (a taky nemluví) úplně snadno. Dá se říct, že je to i pro většinu lidí citlivé, hodně osobní téma, ale pro mě to byl jeden z impulzů proč jsem vůbec zakládala tento blog. 

Před půl rokem mi po neskutečné spoustě vyšetření diagnostikovali IBS = syndrom dráždivého tračníku. Ano, vím, ten název zní přímo děsivě. Nejhorší na tom celém je, že i přes veškerá ta hrozná vyšetření a bolest je osoba trpící tímto onemocněním z lékařského hlediska zdravá. Toto onemocnění je totiž nezjistitelné. Vy tedy trpíte, nicméně všechny výsledky jsou v pořádku. Ani si nedovedete představit, kolik mě to stálo slz a o kolik mě to připravilo síly.

Musím se přiznat, že ze začátku mě vidina toho, že bych měla veřejně psát (nebo i mluvit) o takovém tématu, hrozně děsila. Jak chcete lidem vyprávět, že máte takovou nemoc? Bála jsem se i opovržení, nadávek, ale pak mi došlo, že je to jako se smát někomu, kdo trpí na kteroukoliv jinou nemoc. Proto jsem se rozhodla, že musím vylézt ze své ulity pohodlí. I když je to dost citlivé a nepříjemné téma, je o něm nutné hovořit. Protože i právě vy můžete mít IBS, jen možná máte strach to jakkoliv řešit. Pojďme si tedy prvně říct, co to vůbec IBS je, čím se vyznačuje. V dalších článcích budeme na toto téma navazovat - dozvíte se celý můj příběh.

Pro pokračování v článku klikni na "Další informace" ↓

Vítejte na blogu VNÍMEJ

O autorce Ketrin

Jsem úplně obyčejná holka, která se dívá na svět zvídavýma očima. Jsem velká milovnice knížek, přírody, jógy a cestování. Ráda také jím, chodím, spím, sním, přemýšlím, scházím se s přáteli, získávám nové znalosti a informace a dumám nad životem. Co jsme, kdo jsme, co je smyslem života, co tady vlastně máme dělat? O tomhle všem budeme diskutovat na tomto blogu.

O blogu Vnímej

Blogování byl vždy můj velký koníček. Nicméně časem se preference a vnímání světa u lidí mění - a tak je tomu i u mě. Dnes jsem jiný člověk, než jaký jsem byla v dobách mých prvních blogů, proto jsem se rozhodla rozjet tento blog. 

Tento blog je věnovaný všem, kdo věří, že tady nejsme jen jednou. Je věnovaný těm, kteří přemýšlí nad tím, kdo vlastně jsou, co je jejich úkolem na téhle nádherné Zemi. Je pro všechny obyčejné lidi, kteří přemýšlí nad životem.

Na tomto blogu postupem času najdete různá témata. Budu ráda, když se připojíte do diskuze, zanecháte tu nějaký milý komentář, a hlavně doufám, že se vám tu bude líbit! :-)