Půl roku s mimčem

 Ahoj, zdravím všechny milé čtenáře,

dnes se výjimečně ozývám s neknižním článkem. Už je to totiž půl roku, co je ze mě maminka, tak bych se s vámi ráda podělila o pár zážitků. Sama nemůžu vůbec uvěřit, že už uběhlo půl roku a moje malé miminko mi tolik vyrostlo. Ale zároveň mi přijde k neuvěření, že je to teprve půl roku. Vůbec si už neumím představit, jak jsme žili předtím. Miminko se s námi tak zabydlelo, že mi přijde, jako by tomu tak bylo odjakživa a ne jenom od letošního dubna.

Co se týče začátků, tak ty byly samozřejmě velice náročné. Člověk si jako rodič - a především matka - musí hodně zvyknout. Najednou je vaše starost hlavně kojení, přebalování, celková péče o miminko. A především zotavení po porodu. Prvních 6 týdnů tedy bylo dost náročných. Syn navíc téměř ihned začal trpět na bolení bříška a hodně plakal, takže jsem z toho taky byla celá vykulená. Ale zase hodně spinkal a měla jsem tak víc času napsat právě nějaký článek sem na blog. To už teď v půl roce skoro neplatí, protože spánku je samozřejmě méně, syn vyžaduje více pozornosti - chce, abych si s ním hrála, povídala si s ním. Už ani nechce spinkat sám, rád usíná u kojení a když ho chci přenést, tak se hned vzbudí a pláče. Přes den se tedy synovi musím skoro 100% věnovat. A na blog tak nezbývá skoro žádný čas. Více mě tedy v tuto chvíli najdete na mém knižním Instagramu - ODKAZ TADY.

Na druhou stranu je to ale usměvavé miminko a dětský smích je snad jeden z nejhezčích zvuků, co lze slyšet. Také je velice zajímavé sledovat, jak se miminko celkově vyvíjí. Od malého miminka, které jen leží a téměř nevnímá, je posun za 6 měsíců opravdu enormní. Dnes se náš syn už pomalu pohupuje na kolínkách a snaží se o lezení, moc se mu líbí v poloze na bříšku, hraje si s hračkami, vše pozoruje a koumá, povídá si, brouká si a dává najevo různé emoce. Musím říct, že jsem moc šťastná, že se mi dostalo takového daru a mohla jsem přivést na svět tak úžasné dítě.

A co vy? Máte děti? Nebo byste rádi měli nějaké do budoucna?