neděle 12. ledna 2020

Choďte, tančete, zpívejte... Prostě žijte!

Krásnou neděli,

doufám, že jste si tento krásný lednový víkend užili. Já tedy ano. Navíc dneska bylo tak krásné počasí, úplně stvořené na nějakou pěknou procházku. Já osobně jsem na ní vyrazila, a to mě přivedlo i k tématu dnešního článku. 
Vzpomínám si, že jako malá holčička jsem byla neskutečně šťastná. Šťastná ze života. Pořád jsem si něco povídala, zpívala si, tančila. Pozorovala jsem svět, poslouchala ho. I teď si dokážu vybavit, co jsem viděla, slyšela a cítila, když jsem byla malá: Jak na stromě cukrují hrdličky, když mě mamka vedla do školky, jak horký letní vzduch proudí dětským pokojíčkem, když nám mamka k ránu otevřela okno, jaký zvuk vydávaly trolejbusy, které zastavovaly na zastávce kus od našeho domu, když jsme ještě bydleli ve městě, jak jsem byla šťastná, když u babičky a dědy napadla velká spousta sněhu, a babička mě i mému bráškovi utrhla ohromného rampoucha, který visel dolu z okapu...

Pro pokračování v článku klikni na "Další informace" ↓


Jak ale člověk stárne a dospívá, takové maličkosti, které dělají člověka šťastným, začnou postupně ze života mizet. Už totiž není čas na to se dívat, poslouchat nebo cítit. Všední život naplní jen práce, shon a povinnosti. Tedy stane se to tak v případě, že se znovu nezastavíme a neuvědomíme si, že na ten život jdeme úplně špatně.

Teprve nedávno jsem si já sama uvědomila smutnou věc. A to, že se pořád jen někam spěchám, stresuji se, přidávám jen věci na seznam úkolů, které musím ještě udělat, a že už necítím takovou radost ze života. Ani si nedovedete představit, kolikrát mě to semlelo, a já jen stála a ptala se sama sebe: Tak tohle je ten život? Tohle tady mám trpět do té doby, dokud neumřu? Vždyť je to přece hrůza!!

Pak jsem si ale uvědomila, že to budu mít takové, jaké si to udělám. Proč se tedy znovu nestát tím dítětem a radovat se z maličkostí? Protože jen ty dokáží udělat člověka v životě šťastným. Třeba se jen každý den usmát, když uvidíte slunce vycházet. Zazpívat si, když v rádiu hrají vaši oblíbenou písničku. Zatančit si, když máte chuť. Co je přeci lepšího?

Naslouchejte svému nitru, srdce vám vždycky ukáže správnou cestu. Choďte - hodně a často, třeba někam do parku nebo do lesa. Já miluju procházky v lese. Tančete, zpívejte, buďte se svou rodinou, sejděte se s přáteli, smějte se. Prostě si užívejte života. Ty starosti vám přece neutečou :-)

Jen nad tím přemýšlejte...

Děkuji ♥


7 komentářů:

  1. Přesně jak říkáš. Svět je krásné místo a je důležitého vnímat jeho chvilky, momenty, krásy, dokonalost. :-) Zastavit se a vnímat je občas to, co člověk potřebuje jako terapie. :)

    OdpovědětSmazat
  2. To je pravda je třeba si život užívat a nestresovat se :)
    Vítejte u Mišky

    OdpovědětSmazat
  3. Musím s tebou jen souhlasit. Díky tobě jsem si zavzpomínala, jaké to bylo v dětství hezké a bezstarostné.
    Povídání nejen o kosmetice

    OdpovědětSmazat
  4. Krásne napisane. K tomu ma napada - Chod, ži a tancuj tak, ako by sa nikto nepozeral!
    Štýl ženy

    OdpovědětSmazat
  5. Děkuji Vám všem za milé komentáře ♥

    K.

    OdpovědětSmazat
  6. Krásně napsané, já se k tomu svýmu malýmu já vracím čím dál tím víc. :) Je to hodně tím, že jsem se odstěhovala na vesnici, neustále chodím se svýma psama na procházky. Oni mi naprosto perfektně ukazují, jak se radovat ze života a za maličkostí. :)
    Michelle B :)

    OdpovědětSmazat